|
V září nastává v životě šestiletých dětí důležitá změna - mění se ve školáky a zůstanou jimi řadu let. Na úspěšném začátku velmi záleží. Zkušenosti z první třídy rozhodují často i o dalších školních letech a o vztahu dítěte ke škole vůbec. Aby byly první krůčky kluků a holčiček ve škole co možná nejsnazší, je třeba, aby už z domova přišli vybaveni určitými dovednosti. Pokud si nejste jisti, zda je váš prvňák dobře připraven, přečtěte si pozorně následující zásady:
Desatero pro prvňáčka
1. Znám svoje jméno a příjmení, vím, jak se jmenují rodiče.
2. Umím se obléknou i převléknout do cvičebního úboru, a to tak rychle, aby nikdo z mých kamarádů nemusel na mě čekat. Umím na tkaničce udělat kličku.
3. Umím uklidit knížky, pastelky a hračky tam, kam patří.
4. Dovedu kreslit tužkou a pastelkami i malovat barvami.
5. Poznám základní barvy.
6. Umím vystřihnout obrázek nůžkami.
7. Dovedu si připravit svačinku na ubrousek a po jídle si umýt ruce.
8. Dovedu poslouchat maminčino vyprávění se zájmem a v klidu.
9. Televizní pohádky, filmy a písničky pozorně sleduji a povídám si o nich s rodiči.
10. Do aktovky si sám uložím věci, a to tam, kam patří.
Desatero pro rodiče prvňáčka
1. Každý den kontroluji za přítomnosti svého prvňáčka jeho školní tašku.
2. Každý den zkontroluji penál a připravím ostře ořezané tužky. Vím, že dítě jich má mít v zásobě několik.
3. Pomáhám dítěti v přípravě školních potřeb a učebních pomůcek za jeho přítomnosti, společně je ukládáme do tašky.
4. Školní pomůcky koupím dle pokynů třídní učitelky až po informativní schůzce rodičů budoucích prvňáčků.
5. Přípravu na vyučování rozdělím dítěti na kratší časové intervaly, nejlépe 2x 15 min. Příprava na vyučování má být pravidelná, aby si dítě upevnilo pracovní návyky.
6. Příprava na vyučování by měla probíhat v klidném a příjemném prostředí, aby se dítě mohlo soustředit na svou práci.
7. V klidu si popovídám s dítětem o tom, co prožilo ve škole, snažím se odpovědět na jeho otázky.
8. O společných kulturních zážitcích (rozhlas, televize, kino, divadlo, koncert) si s dítětem vyprávím, snažím se mu vysvětlit, čemu nerozumělo. Tím rozvíjím jeho rozumové vnímání.
9. Své dítě pohladím, pochválím za dobré výsledky. Snažím se nezlobit se, když se mu něco ve škole nedaří.
10. Jsem součástí školy, nestojím mimo ni. Zvykám si na zcela samozřejmé návštěvy ve škole.
|