Třídy Svatopluka Čecha

Sluníčko

 

  • Vaše děti v letošním školním roce vzdělávají: Bc. Červenková Olga a Bc. Zavadilová Ivana, DiS.
  • Do tělocvičny chodíme ve středu a v úterý máme zamluvenou saunu


Učíme se-duben

Integrovaný blok:   Co mé uši slyší

Téma: Jak pomohli slepici                                                                              duben 2021

Práce s metodickým materiálem: ISBN 978-80-262-0185-4 Eva Svobodová, Alena Váchová, Miluše Vítečková „Do školky za zvířátky“

str. 101-121

Filozofie a vzdělávací cíle vyplývající z příběhu: Jak pomohli slepici

Příběh nám nabízí možnost ujasnit si v dětem srozumitelné míře smysl velikonočních svátků a připomenout si některé velikonoční obyčeje a rituály. Empatie zvířátek vůči tetě slepici nám může být vzorem k soucítění a pomoci druhým lidem, kamarádům i dospělým. V neposlední řadě se nám nabízí možnost procvičování matematických představa řazení prvků v souboru. Budeme –li s dětmi zdobit také kraslice či vytvářet velikonoční dekorace, budeme se snažit vytvořit jim co největší prostor pro vlastní fantazii.

Poslech a práce s textem a obrázkem k textu: Jak pomohli slepici

Otázky k obrázku

- Proč se zvířátka rozhodla jít koledovat? Co si na koledu vzala?

- Kolik má telátko v košíku vajíček? Kde všude jsou na obrázku pampelišky?

- Proč je strom vlevo na obrázku růžový?

Otázky k textu

- Proč lidé slaví Velikonoce?

- Jak lidé slaví Velikonoce?

- Co je to naděje?

- Už ti bylo někdy někoho líto?

- Můžou i děti někomu pomoci? Už jsi někdy někomu pomohl?

- Jaké sny měla slepička? (Můžeme ztvárnit pantomimicky)

- O čem asi sní tvoje maminka? Co by jí udělalo radost?

- Co se nám může v noci zdát? Může být i nějaký ošklivý sen?

Kam bys letěl, kdybys mohl létat? Jaké kouzlo bys chtěl umět?

- Telátko opravdu vejce nesnáší. Kdo ano?

- Proč hospodyni žádná vajíčka nechyběla?

ZAHRAJEME SI HRY

Ø Pomlázková honička-Jedno dítě má pomlázku a honí sní ostatní. Platí pravidlo, že je může plácnout jenom přes nohy, při porušení pravidla se mění honič. Kdo je chycen, zůstane stát a nesmí se hýbat. Zachránit ho může kamarád, který ho pohladí po tváři.

Ø Na hlídání pomlázky - hra je obdobou hry na ospalého krále; děti stojí v kruhu, ospalý koledník sedí se zavřenýma očima na židli uprostřed a drží pomlázku, učitelka vybere dotekem nebo mrknutím jedno dítě, které mu opatrně pomlázku vezme a utíká s ní ven z kruhu, obíhá ho a snaží se sednout si sní na jeho místo.

Ø Na slepičky a hospodyně – děti se rozdělí na dvě skupiny (hospodyně a slepičky), každá z nich má ohraničený prostor (domov)a určitý počet vajíček (drátěnek). Na signál si hospodyně odnáší vajíčka od slepiček domů, slepičky si je zase berou zpátky, a to vždy po jednom. Na „stop“ se už žádné vajíčko nesmí sebrat a vajíčka se spočítají

POHYBUJEME SE

Ø Kutálíme se jako vajíčko (sudy, kolíbka dopředu – dozadu, ze strany na stranu)

Ø Cvičíme s dřevěným nebo umělohmotným vajíčkem (s drátěnkou)

Pohybové cvičení

Mává křídly slepička,        (pohyby „křidýlek)

Snesla právě vajíčka          (krouživý pohyb pokrčených paží před tělem – „mlýnek“)

Kohoutek k ní rychle běží, (kruhy pokrčenýma rukama po stranách těla – „vláček“)

Pyšný je, tak čechrá peří    (otočka s třepáním zapažených paží)

TVOŘÍME

Ø Natíráme vyfouklá vajíčka temperou ředěnou klovatinou (vajíčkem navlékneme na špejli a upevníme kouskem plastelíny)

Ø Dekorujeme např. pomocí otisků štětce velké papírové vajíčko; také si můžeme udělat s pomocí nafukovacího balonku, škrobu a kousků papíru vejce kašírované. Prohlížíme si výrobky a hodnotíme, co se komu podařilo.

Grafomotorické prvky (mladší děti – tečky – zobání, starší děti ovály – vajíčka kolem kuřátek)

ZPÍVÁME A MUZICÍRUJEME

Ø Písničky s jarní tematikou, můžeme si zkusit i hru „na ztracenou melodii“, kdy podle ukazování dirigenta – učitelky kousek písničky nezpíváme nahlas, ale jen „v duchu“

Ø Rozlišujeme krátké tóny (slepička zobe) a dlouhé (prochází se), na hru hudebního nástroje reagujeme ťukáním prsty do podlahy a kroky, starší děti to mohou zkusit i graficky

Ø Tak slepička chodí (hrajeme metrum), tak sedí na vajíčkách (hrajeme rytmus slov „ kokokodák, kam mám to vajíčko dát“) . Děti poznávají, kdy slepička chodí a kdy sedí na vajíčkách.

Ø Následně chůze střídaná tureckým sedem, reagujeme na změnu pravidelného rytmického doprovodu chůze, na vyťukání rytmu slov.

Ø Předáváme si vajíčko ve dvojicích, v kruhu v rytmu říkanky.

HRAJEME SI S ŘEČÍ A ZVUKY

- Vytváříme společný příběh – sen. Můžeme začít třeba takto: „Honzík šel jako vždy za kamarádem a už na něj čekal na malém koberci se sbaleným batohem. Sede, mám všechno, co budeme potřebovat. Co se pak stalo, tomu nechtěl Honzík ani věřit. Koberec se zvedl ze země a oknem nesl oba kamarády do neznáma….

-Kdybych měl kouzelné sluchátko jako Mach a Šebestová, řekl bych: Ať…

Obrázkový úkol k příběhu: Jak pomohli slepici

Sen

Vzpomínáte si, jaký sen měla paní slepice? Na obrázku jsou paní učitelky Žofinka a Mirka, které ve snu viděla. Aby byly celé nazdobené jako opravdové kraslice, musíte dokončit vzor, který je nakreslený vždy na začátku každého pruhu. Stejný vzor se musí v pruhu stále opakovat

Nabídka dalších činností

Ø Můžeme si zasít obilí do mističky

Ø Papírové vajíčko rozstříháme na dvě až pět částí, které mají děti za úkol složit.

Ø Vyber, co se kutálí, nebo naopak co je hranaté a kutálet se nemůže.

Ø Uspořádej vajíčka podle velikosti (sytosti barvy) od nejmenšího k největšímu; my děti se zkusíme takto seřadit podle výšky.

Ø Kolik vajíček slepička zahřívá (pro starší děti) Každé dítě má pět papírových vajíček, na část z nich si sedne, zbylá dá hospodyni – učitelce, která děti obchází a jmenuje jejich počet, ostatní hádají, kolik vajec má pod sebou. Obměna: učitelka zadává počet, který si od slepiček vezme, děti si sedají na zbylá vajíčka.

Každá z našich slepiček

snesla dnes pět vajíček.

Pověz, kolik nám jich dáš?

Kolik zbylých zahříváš?

 

 
Učíme se-březen

Integrovaný blok: Co mé uši slyší Březen 2021

Téma: Jak chtěli hrát divadlo

Práce s metodickým materiálem: ISBN 978-80-262-0185-4 Eva Svobodová, Alena Váchová, Miluše Vítečková „Do školky za zvířátky“

str. 101-111

Filozofie a vzdělávací cíle vyplývající z příběhu: Jak chtěli hrát divadlo

Informace, že zlo bude potrestáno a dobro odměněno je přání určitě nás všech a je jednou z nejdůležitějších informací, kterou si děti z pohádek nesou do života. Vede je k tomu, aby se snažily spíše konat dobro než se chovat špatně. V našem příběhu je podtržena názorem zvířátek, žádné nechce být zlé, všechna chtějí být hodná. Pohádku o zvířátkách a loupežnících nalezneme v literatuře v mnoha formách, a tak si ji můžeme ještě přečíst třeba v klasické podobě od bratří Grimmů, nebo veršovanou od Františka Hrubína, a určitě najdeme i způsob, jak si zahrát divadlo.

V neposlední řadě se můžeme dovědět, jak se pozná, když jaro ťuká na dveře.

Poslech a práce s textem a obrázkem k textu: Jak chtěli hrát divadlo

Otázky k obrázku

- Jak je Rafovi u hospodáře a jak v domečku se zvířátky? Co si o tom myslíte?

- Kdo se dívá v domečku z okna nahoře? A kdo dole, uprostřed?

Otázky k textu

- Jakou pohádku vyprávěly Žofinka s Mirkou zvířátkům? Dokážete ji vyprávět?

- Kdo byl v té pohádce zlý?

- Proč šla zvířátka spolu s Rafem do světa?

- Může nás ze slov opravdu bolet srdíčko?

- Kdo to je loupežník?

- Z čeho měly strach myšky Lojzička a Eliška?

- Z čeho můžou mít strach děti?

- Proč nikdo ze zvířátek nechtěl hrát hospodáře ani loupežníka?

- Jak to vypadá, když jaro klepe na dveře?

- Jak si mohla zvířátka hrát, že se jim spolu žije dobře?

- Co má každé zvířátko na obranu? Koza s kozlem mají rohy.

ZAHRAJEME SI HRY

Ø Na loupežníka-děti sedí v kruhu, podávají si plyšové prasátko a do rytmu říkají: „Tik, tak, hodiny jdou, minuta jedna za druhou, kdo má hlad… zakrátko, chytí naše prasátko“. Okolo kruhu obchází dítě-loupežník, na hlavě má loupežnický klobouk a číhá na prasátko. Když děti řeknou slovo prasátko, dítě, které drží prasátko se zvedne a bude se snažit rychle oběhnout kruh. Když se mu to povede, zachrání prasátko a hra se opakuje. Když ho loupežník chytí, stává se chycené dítě loupežníkem. Pokud dítě nechce soupeřit s loupežníkem, může prasátko hodit někomu jinému kruhu a ten musí prchat před loupežníkem.

Ø Bum, bác, ratata - jaro ťuká na vrata. Hrajeme obdobně jako Na peška. Jedno dítě v roli jara, (můžeme opět použít klobouk se symboly jara), chodí kolem kruhu, ve kterém na zemi sedí děti a říkají a rytmicky vytleskávají básničku. Když skončí, jaro někomu zaťuká na záda. Dítě se zeptá: „Čím ťukáš?“ a jaro odpoví nějakým znakem jara (sněženkou, sluníčkem aj.). Pak nastává honička jako u hry na peška.

POHYBUJEME SE

Ø Jdeme neslyšně lesem ve tmě, kamarád nás vede (chůze poslepu)

Ø Jdeme těsně za sebou lesem

Ø Jdeme stejným tempem podle prvního v zástupu, zpočátku učitelky, a děláme stejné pohyby, jako by šlo jedno zvířátko

Ø Pohyb k písničce z pohádky Lotrando a Zubejda „Pod dubem, za dubem, tam si na ně počíháme…“ děti běhají a schovají se v předem určeném prostoru. Hru využijeme také při pobytu venku.

Ø Cvičíme s overbally; my bychom zacházeli s pejskem pěkně, vyzkoušíme si to. Každý máme svého pejska(míč) a pochováme ho (turecký sed), zvedneme ho nahoru, aby všechno viděl, pohoupáme ho mezi koleny v kolíbce, dáme mu napít z láhve – mačkáme míč – posilujeme prsní svaly, vedeme ho na procházku na vodítku, postrkujeme ho tyčí, povolujeme mu a učíme ho povel „k noze“

TVOŘÍME

Ø Kreslíme děj pohádky

Ø Vymýšlíme si fantastické strašidelné zvíře, kterým bychom zaručeně postrašili loupežníky (malba temperou, modelování z hlíny)

ZPÍVÁME A MUZICÍRUJEME

Ø Lidovou písničku Já do lesa nepojedu si zkusíme ve hře na ukazovanou. Zpívá ten, na koho učitelka ukáže – nejprve se střídá zpěv učitelky s celou skupinou po verších, později nás pobaví překvapivé střídání v rámci jednotlivých veršů, nakonec mohou reagovat jednotlivci.

Ø Hra ne ukazovanou pro dvě skupiny, kočičky a pejsky, které se podle ukazování učitelky střídají ve zpěvu písně na mňau/haf

Ø Jak ťuká jaro, improvizace na zvonkohru, popř. triangl, činelky, děti mohou také vybrat nástroj k instrumentálnímu vyjádření, jak se loupežníci hádají a křičí u karet (bubínek, drhlo, činely, rumba koule.), jak jdou zvířátka potichu lesem, jak loupežníci utíkají pryč….

Ø Loupežníci sedí v kruhu, nejvyšší loupežník si vymyslí úryvek hrou na tělo, následující ho opakuje, pokračujeme dál po kruhu, na signál se mění směr opakování.

HRAJEME SI S ŘEČÍ A ZVUKY

- Jak asi vypadá loupežník?

- Kde jsou myšky? Hledáme v prostoru (pískavý zvuk), nebo hledáme myšky na grafickém listě

- Co se ozývalo v lese? Posloucháme zvuky lesa, vytváříme zvuky jako hádanky pro ostatní.

Obrázkový úkol k příběhu: Jak chtěli hrát divadlo

Rohatec

Pamatujete si, proč se loupežníci polekali a vyběhli z chaloupky?

Vy si teď můžete takové strašidelné zvíře sami vymyslet. Dole na obrázku máte nakreslenou hlavu kozy a dalších dvou zvířat, po stranách rohy, které k nim patří. Vaším úkolem, je vše vystřihnout a dát při tom pozor, aby pozůstalo celé. Pak už si můžete hrát a sestavit do okna rohaté strašidlo – kolik bude mít hlav a rohů, záleží jen na vás. Až si s tím pohrajete, jednoho rohatce si nalepte a dokreslete. Ať loupežníci strachy před ním utečou! (Rozvíjíme fantazii a zručnost)

Sudoku

Vystřihni deset kartiček, které jsou ve dvou řadách dole. V každém čtverci budou všechny čtyři obrázky, ale vždy tak, aby nebyly v řadě vedle sebe ani pod sebou dva stejné.

Nabídka dalších činností

Ø Vymýšlíme vzor na kartu – dáme dítěti bílou kartu a šest jednobarevných srdíček, z nichž dítě na kartu sestavuje různá seskupení. Děti mohou pracovat ve skupině.

Ø Hledáme dvě stejné karty – hledáme kartu s daným počtem prvků, který učitelka řekne, nebo vytleská, popř. zkusíme naopak zatleskat podle toho, jakou kartu máme.

 
Učíme se-únor

 

Integrovaný blok: Kam mě kroky vedou

Téma týdne: Co je nejdůležitější                                                                                                      únor 2021

Práce s metodickým materiálem: ISBN 978-80-262-0185-4 Eva Svobodová, Alena Váchová, Miluše Vítečková „Do školky za zvířátky“ str. 91-101

Filozofie a vzdělávací cíle vyplývající z příběhu: "Co je nejdůležitější"

V rámci příběhu si přiblížíme některé zimní sporty, a budeme-li mít možnost, můžeme si je i vyzkoušet, a přitom se domluvit, jaká pravidla budeme zachovávat, aby se nikomu nic nestalo. Nejdůležitějším cílem však pro nás je ujasnit si, co je to kamarádství, a připomenout si, že kamarádi si neubližují, ale snaží se jeden druhému pomáhat a starat se, aby se tomu druhému nic nestalo. Nalezneme zde taká příležitost připomenout si, co všechno umí počasí v zimě, jaké radosti a krásy nám dává, ale také na co bychom si ve vztahu k němu měli dávat pozor.

Poslech a práce s textem a obrázkem k textu: "Co je nejdůležitější"

Otázky k obrázku:

- Co které zvířátko na obrázku dělá? Kde jsou myšky?

- Proč stojí kůzle s telátkem smutně na břehu?

- Jaká je na obrázku roční doba?

Otázky k textu:

- Jak se pozná, že je venku zima?

- Na co si musela zvířátka dávat pozor, když sáňkovala, bobovala a bruslila?

- Co myslíte, byla zvířátka kamarádi? Proč?

- Jsme my kamarádi?

- Podle čeho se pozná, je-li někdo kamarád?

- Co všechno můžou kamarádi spolu dělat?

- Co zvířátka polekalo? O koho se bála a proč?

- Jak to uděláme my, když půjdeme sáňkovat (bobovat aj.), abychom neublížili sobě ani druhým dětem?

- Jak můžeme pomáhat malým dětem?

ZAHRAJEME SI HRY

Ø Koulovaná 1- z bílého papíru vytvoříme koule. Děti rozdělíme na dvě skupinky a prostor mezi nimi rozdělíme čárou, lanem, lavičkou…sněhová bitva

Ø Koulovaná 2 - děti hrají opět s papírovými koulemi, tentokrát mají čas na házení omezen časovým limitem, pokud hraje hudba, zazní zvukový signál, obměna děti mohou do koulí foukat, koulet je daným směrem, v těchto hrách nikdy nesoutěžíme

Ø Hrajeme honičku na Mrazíka – dítě – Mrazík, má hůlku mrazilku -z papíru- koho se dotkne, ten zmrzne vysvobodí jej dítě – sluníčko- žlutým kroužkem. Nejprve vysvobozujeme všechny děti najednou, po zvládnutí pravidel každé dítě zvlášť v průběhu honičky

Ø Plavíme se na lodi k severnímu pólu – loď narazí na ledovec a potopí se, každý se zachrání na jedné z ledových ker. Jsme kousek od břehu, ale v ledové vodě se nedá plavat. Jak se zachráníme? Děti přijdou samy na to, že mohou přeskakovat z jedné kry na druhou a pomáhat si.

POHYBUJEME SE

Ø Zahrajeme si na bruslení – na prkénko o málo větší, než dětská bota připevníme kousek kartonu, kratší brusle, delší lyže, děti klouzavým pohybem předvádějí bruslení, lyžování

Ø Cvičíme podle příběhu o lyžařích-dítě –lyžař se nejprve oblékne, ostatní děti mu radí, jak se správně obléknou k zimnímu sportování a jdeme lyžovat-pohupy v kolenou sladíme pohyby paží (odpichování hůlkami), otáčením trupu vpravo, vlevo (doprovázíme slovy), skoky na lyžích, jízda na jedné lyži, jízda v podřepu i v dřepu, ve stoji

Ø Zaujmeme pozici jakéhokoli sportovce – ostatní hádají koho představujeme, nebo děti kopírují postoj učitelky, nebo po přerušení běhu zvukovým signálem učitelka zadává, jakými sportovci děti mají být. (kromě představivosti rozvíjíme i vnímání tělesného schématu)

Ø Improvizujeme tanec sněhových vloček podle hudby – stačí doprovod na zvonkohru. Poznáváme výrazové možnosti hudby a pohybu

Ø Cvičíme s listy papíru a papírovými koulemi

Ø Zahrajeme si eskymáckou honičku – při ní se učíme dodržovat náročnější pravidla, orientovat se v labyrintu a pohotově reagovat při eskymácké honičce: ve sněhu vyšlapeme s dětmi různě propojené cesty, běhat se může pouze v nich (pokud někdo šlápne vedle, musí cestu vyspravit) vedle eskymáckého labyrintu je vyšlapaný kruh, kde si děti mohou odpočinout

Ø Uvolňujeme ruku pro psaní – opisujeme různé velikosti kruhu, uvolňujeme ramenní, loketní, a zápěstní kloub (kreslíme sněhuláka)

TVOŘÍME

Ø Z alobalu tvarujeme „brusle pro myšky “, popř. cokoliv jiného, co nás napadne, nebo dle fantazie dětí

Ø Kreslíme seříznutou špejlí namočenou do tuše natřenou klovatinou (co vybruslily myšky na led)

Ø Provádíme pokusy s mrazem a vodou – formičky (ledové figurky), klouzačky…pokusy se sněhem, se sněhem a solí…

Ø Tvary ze zmrzlého ledového povrchu, které nacházíme nebo „vyřezáváme“ třeba jen rukou v rukavici, můžeme nazvat podle toho, co nám připomínají, nebo z nich něco postavit

Ø Ve dvojicích tvorba „ledové sochy“ z kamaráda (hádanka pro ostatní)

Ø Stavby ze sněhu sněhulák, sněhový hrad, iglú

Ø Kreslíme štětcem a bílou barvou na barevné čtvrtky na námět „hrajeme si v zimě“

Ø Obtiskujeme nejrůznější věci ve sněhu

ZPÍVÁME A MUZICÍRUJEME

Ø „Kdo je kamarád, tak jde si s námi hrát. Kdo je kamarád, tak jde si s námi hrát. Kdo je kamarád, tak bude rád, že si s námi může hrát, že nás může napodobovat“ Jedno dítě předvede jednoduchý rytmický vzorec s hrou na tělo a ostatní jej napodobí (např. plác, plác, dup, dup) Když se nám daří, můžeme vzorce řadit za sebou.

Ø Poslechneme si Tanec sněhových vloček od Clauda Debussyho

HRAJEME SI S ŘEČÍ A ZVUKY

Doplňte, co můžeme dělat:

Kdo má brusle, může bruslit. Kdo má boby může…..Kdo má hokejku může ….Kdo má míč může…..

Využijeme i nesportovní potřeby a méně určující pojmy, při kterých je víc možností odpovědí – hadr, nůžky, košík, kamaráda. Kromě řeči, tak rozvíjíme i fantazii a myšlení

Rytmizace a pohybové ztvárnění říkadla:

Ač se v noci chumelilo, ač je všude kolem bílo. Červená, se teďka nosí, jako klauni máme nosy

Obrázkový úkol k příběhu „Co je nejdůležitější“:

ZIMNÍ SPORTY

Děti si prohlédnou velké obrázky sportů bruslení, hokej, sáňkování a bobování, lyžování a učí se povídat podle obrázků co děti dělají (rozvíjíme slovní vyjadřování a poznání dětí)

Děti k velkým obrázkům sportů přiřadí sportovní potřeby (rozvíjíme poznání dětí, chápání účelu předmětů, symbolů a rozlišování tvarů)

Co dalšího ještě k těmto sportům potřebujeme? (rozvíjíme poznání a vyjadřování dětí)

Nabídka dalších činností

Ø Experimentujeme s předměty, porovnáváme, co je těžké a co lehké, zjišťujeme, co je těžší než voda.

Ø Kreslíme dráhy lyžařů, bruslařů, popř. obtahujeme jejich linie, kopírujeme podle vzoru

 

 
Učíme se -leden

 

Integrovaný blok:    Kam mě kroky vedou

Téma týdne:             Jak dělali užitečné věci                                                   Leden 2021

Práce s metodickým materiálem: ISBN 978-80-262-0185-4 Eva Svobodová, Alena Váchová, Miluše Vítečková „Do školky za zvířátky“ str. 81-91

Filozofie a vzdělávací cíle vyplývající z příběhu: Jak dělali užitečné věci

Děti se budou učit rozlišit, co je a co není užitečné, to může zvládnout už i dítě předškolního věku, a tak si budeme povídat a o tom, jak může být každý z nás užitečný. Pobyt v mateřské škole směřuje k přípravě do školy, proto je dobré se učit stále nové věci a důležité dovednosti, jako je znalost vlastní adresy, nebo alespoň jméno města ve kterém žiji. Budeme se učit rozlišit hlásku na začátku slova, početní představy.

Současně si můžeme ujasnit, kdo to byli tři králové. Dále si budeme povídat o pomoci ptáčkům v zimě a připomenout si jména ptáků, kteří u nás přezimují, a vyzkoušíme si, kolik dá práce vyrobit krmítko pro ptáky.

Poslech a práce s textem a obrázkem k textu: Jak dělali užitečné věci

Otázky k obrázku

- Jaké ptáky z obrázku znáš? Podle čeho poznáš sýkorku (vrabce, datla…)?

- Kolik je na obrázku sýkorek? Kolik vrabců?

- Je víc vrabců, nebo sýkorek?

- Co si asi myslí zvířátka?

Otázky k textu

- Co je užitečnější – dívat se na televizi, nebo udělat ptáčkům krmítko?

- Je užitečné chodit do školy? Proč?

- Vzpomínáš, kdy jsi udělal něco užitečného?

- Uměl bys Ňafíkovi vysvětlit, co je to adresa? K čemu je užitečná?

- Znáš svoji adresu?

ZAHRAJEME SI HRY

Ø  Vrabčí honička-kočka (dítě po čtyřech-ne po kolenou) honí vrabčáky, kteří snožmo poskakují. Koho se dotkne, ten zůstane stát. Zachránit ho může kamarád-vrabčák, jenž ho chytí za ruce a zatočí se sním dokola. Na vrabčáky, kteří se spolu točí, kočka nesmí.

Ø  Na ptáčky v hnízdech-děti mají svá hnízda (obruče), na hudbu létají venku, na ticho se vracejí do svých hnízd. Učitelka postupně hnízda ubírá a děti-ptáčci si pomáhají, protože žádný ptáček nesmí v noci zůstat venku na mrazu.

Ø  Lovíme v rybníku (vodní ptáci) – děti poznávají nejprve jen hmatem předměty přikryté plátnem – rybník a pojmenovávají je, určují, k čemu jsou (hřeben na česání, tužka na kreslení….)

Ø  Písmenko nás probudí – děti jsou vrabčáci, kteří usnuli za komínem. Učitelka je meluzína a říká různá slova. Když řekne slovo, které začíná na V, vrabčáci se probudí a poletují po třídě, dokud meluzína neřekne: „Dost a spát! “ Příště mohou být děti sýkorky a budí je písmeno S apod.

Ø  Všechno lítá, co peří má…- učitelka doplňuje větu a děti reagují vzpažením rukou (nebo oběhnutím dokola) na to, co opravdu lítá. „Všechno lítá, co peří má-vrabec lítá, sýkorka, kočička, stůl, kos, vrtulník…lítá“. Děti si také mohou roztřídit soubor obrázků, na to, co lítá, a to, co nelítá.

POHYBUJEME SE

Ø  Chodíme či sedíme, jako bychom měli na hlavě královskou korunu, „nasadíme si ji“- znázorníme dlaněmi a chvíli držíme (posilujeme zádové a prsní svaly, držení těla)

Ø  Poskakujeme jako vrabec, lehce po špičkách běháme – pohyby paží (letí labuť), pohyby „křidýlek“ (sýkorka), totéž opakujeme v tureckém sedu, v kleku na patách; stojíme na jedné noze

Ø  Z palce, ukazováčku a prostředníčku si uděláme ptačí zobáček (bříška prstů na sebe, můžeme ho otevírat i zavírat jako opravdový ptáček, můžeme zobáčkem sbírat třeba kousky molitanu v prostoru herny, popř. použít na sbírání kolíček

TVOŘÍME

Ø  Nakreslíme si Vánoce u nás doma.

Ø  Zdobíme si královskou korunu

Ø  Skládáme krmítko z GT a snažíme se správně pojmenovávat geometrické tvary

Ø  Vyrobíme si svého ptáčka – obkreslíme si šablonu ve tvaru ptáčka, vystřihneme, využijeme koření a semínka, které sypeme na části natřené lepidlem (paprika, melta, lněné a sezamové semínko, peříčka)

 

ZPÍVÁME A MUZICÍRUJEME

Ø  Jak zpívají ptáčci – melodickou či rytmickou ozvěnu můžeme začlenit do vyprávění nebo her: vrabec-čim, čim, kluci, poďte sem, dobře se tu nadlábnem; holoubek – vrků, vrků, vrků, mám dobrotu v krku; datel – tady je taky, tady je taky; slepička – kokokodáky, dej mi taky, dej mi taky; kohoutek – kykyryký, kyprý, jedno zrnko za čtyry…

Ø  Ptáčku, jak zpíváš – děti sedí, nebo stojí v kruhu se zavřenýma a dlaněmi přikrytýma očima, učitelka jedno z nich pohladí, to se po chvíli ozve „ptačím“ zpěvem. Ostatní děti hádají, kdo byl ptáček. Aby ostatní mokli poznat, kdo zpíval, popěvek musí být delší.

Ø  Dokud hraje piano a zpívá se píseň Zima (P. Jistel,1996), děti se pohybují volně po prostoru herny. Dohraje hudba, děti se shluknou kolem dítěte s daným jménem

Ø  Písničky o ptácích. Přemýšlíme, jaké písničky o ptácích si můžeme zazpívat (Usnul vrabec za komínem, Přiletěla vrána….)

HRAJEME SI S ŘEČÍ A ZVUKY

Přiřazujeme jména k písmenům KMB:

K-jako Kašpar, Karel, Klára, Kristýnka, Kubík

M-jako Melichar, Michal, Maruška, Miloš, Monika

B-jako Baltazar, Baruška, Bohunka, Bedřich, Božena, Bořivoj

A jak začíná tvoje jméno? Umíš nakreslit písmeno, kterým začíná tvoje jméno?

Obrázkový úkol k příběhu: KRMÍTKO A PTÁCI

Nejprve si z palce, ukazováčku a prostředníčku uděláme ptačí zobáček (bříška prstů na sebe), můžete ho otevírat a zavírat jako opravdový ptáček, když volá kamarády. (připravujeme správné držení tužky) Ptáčci létali do krmítek každý svou cestou, vůbec si nepřekáželi, na obrázku je mapa jejich leteckých tras. Do „ptačího zobáčku“ z prstů si chyťte tužku tak, jak je to správně (paní učitelka vám poradí), a nakreslete cestu všech ptáčků. Měli byste udržet tužku uprostřed předkreslené trasy a „nevylétnout z ní“. První poletí vrabci ze země, poslední datel. Pozor, ptáček může letět, až když si tužku nebo pastelku správně chytnete. (Upevňujeme správné držení tužky, rozvíjíme grafomotoriku a vizuomotorickou koordinaci-souhru očí a ruky.)

 

 

 
PODĚKOVÁNÍ

Děkujeme mamince od Ondráška za napečení perníčků pro všechny děti do Mikulášského balíčku. Byli jsme mile potěšeni.

 
«ZačátekPředchozí123DalšíKonec»

Strana 1 z 3